se et=UTF-8″> Suchý zip pochází z nápadité myšlenky švýcarského vědce, který se inspiroval v přírodě přichytáváním listů lopuchu k jeho oděvu. První prototyp byl v polovině padesátých let 20. století patentován a o tuto technologii se začal mimo jiné zajímat i kosmický program Apollo. Tehdy šlo o velmi kvalitní vlákna z polyesteru a háčky vyrobené z polytetrafluorethylenu (teflonu), dnes se většinou háčky i tkanina zhotovují z nylonového vlákna. Výhody této technologie známe všichni:
- Upínání a rozepínání je velmi rychlé a jednoduché, na rozdíl od knoflíků, patentek nebo zipu.
- Pevnost spoje je obrovská, zvláště při tahovém namáhání z boku, kdy vydrží zátěž až několika stovek kilogramů.
- Jeho velmi nízká cena umožňuje využití na nejrůznějších místech v domácnosti, což mohou potvrdit šikovné švadleny. Spoustu inspirací, kde všude jej lze využít, najdete například na webových diskusích včetně přiložených fotografií.
- V průmyslové výrobě se s ním můžete setkat u batohů a tašek, kalhot, bund a kabátů, sportovního vybavení a u mnoha dalších výrobků.
- Nahrazuje jiné druhy spojovacích článků, jako jsou kovové či plastové zámky, provazy, úchytky, karabiny, madla.
- Je funkční i pod vodou, za deště, a v místech s vysokou vlhkostí, může se prát ručně nebo v pračce, odolává slabým kyselinám a louhům a většině organických látek.
Když nelepí, nevyhazujte ho
Občas se stává, že suchý zip přestává být účinný, zkrátka se k sobě obě plochy nepřilepí, anebo jen zčásti. Je to způsobeno tím, že mezi háčky se velmi snadno zachytí i to, co tam nepatří, většinou různá vlákna z textilií. Nejčastěji se tento problém přihodí u obuvi nebo oděvů, a napomáhá tomu i časté praní v pračce. Není to však důvod k jeho vyhození nebo náhradě, stačí jej vyčistit kartáčem.
I přesto se časem materiál zipu opotřebuje, očka popraskají a je nutné jej nahradit. Životnost se však počítá na roky, nikoli na dny a týdny. Záleží na frekvenci zapínání, ale v průměru vám takový výrobek může vydržet až deset let.