Na cestě do budoucnosti, kdy se nám rozvíjel internetový svět se stalo něco, čeho jsme si možná ani nevšimli. Internet přicházel z toho, že má být nějakým exotickým zážitkem, něčím novým, obdivovaným, pozoruhodným. Ale stalo se z něj něco, co je již dnes natolik běžné v denním používání, že už si mnozí z nás ani nedokáží představit denní režim bez něj. Má nyní stejný užitek jako je síťová elektřina, nebo tekoucí voda. Opravdu to není tím, že bychom tuto závislost chtěli zveličovat. Stačí se pouze zeptat Estonska, jednoho z nejvíce internetově závislých zemí na planetě, které bylo v roce 2017 omezeno dva týdny útokem na síťovou infrastrukturu.
Jen pro představu, jaké by to bylo, kdybyste jednoho dne najednou zjistili, že nemůžete rezervovat lety, převádět peníze z bankovního účtu, zkontrolovat rozvrhy autobusů, posílat e-maily, hledat před Google, volat svou rodinu pomocí Skype, kupovat hudbu, nebo kniny, nakupovat nebo prodávat věci na eBay, sledovat klipy v programech Youtube, nebo Bbc na iPlayeru – nebo dalších ticíce věcí, které se staly stejně přirozené jako dýchání.
Internet tiše pronikl do našich životů, a přesto se nám zdá, že je to znatelně nereflektivní. Není to proto, že nemáme dostatek informací o síti, naopak víme o těchto věcech, jen nevíme, co přesně znamenají. Nacházíme se ve stavu, jenž popsal jeden skvělý učitel cyberspace, Manuel Castells jako “informovaný zmatek“
Úloha médií
Hlavní média zde přímo nepomahají, protože mediální pokrytí sítě je negativní. Může to být zásadní pro vzdělání našich dětí, které sem připouštíme, vzhledem k tomu, že internet je plný internetových dravců, kteří hledají mladistvé a žijí ze zneužívání.
Možná by to mohlo vést k tomu, že se jednou někdo zeptá, jestliže je internet takovou katastrofou, jak to může 27% světové populace každý den úžívat šťastně, zatímco další miliardy jsou zoufalí?