V tradičním školském světě mají domácí úkoly své neodmyslitelné místo. Otázkou je, zda se jedná o nutnou a účinnou formu samostatné práce. V současnosti se stává, že jsou děti přehlceny, a to nejen nároky, které na ně škola klade. Na vině mohou být i rodiče, díky přemíře volnočasových aktivit, které jsou často voleny neúměrně.
Pohlíží společnost na úkolování spíše jako na správnou a žádoucí přípravu na dospělý život? Může škola rodinám určovat, jak trávit volný čas? To všechno jsou otázky, které se v souvislosti s touto problematikou objevují.
Rodič jako dozorce nad povinnostmi
Pokud si potomek vzpomene na úkol pozdě večer, smysl pro povinnost a zopakování učiva je v této chvíli upozaděn. Je jisté, že domácí práce může vést k upevnění a zopakování učiva. Často však tato mimoškolní příprava zvyšuje stres a napětí v rodině. Lépe tuto situaci snášejí děti, které mají podporující zázemí a na jejich přípravě se také podílejí rodiče.
Přehnané nároky a časově náročné úkoly mohou vést k demotivaci a frustraci.
Není nic horšího než demotivované dítě. Škola by měla motivovat k poznání a podporovat přirozenou zvídavost, nikoliv přehlcovat a diktovat, co mimo tuto instituci dělat. Pokud je učitel empatický a profesionální, podněcuje zodpovědnost a smysl pro dokončení práce zejména v hodinách.
Některé země světa upouští od domácích úkolů
Žákům ve finských školách je zadáváno minimum domácích úkolů. Neznamená to však, že by byli méně úspěšní než jejich vrstevníci v jiných zemích, ba naopak.
Individualizované domácí úkoly jako možná alternativa
Mostem mezi odpůrci a zastánci úkolů by mohly být právě individualizované úkoly, které vycházejí z potřeby konkrétního dítěte. Výběr způsobu procvičování může být z části právě na dětech. Učitel zpravidla určí dobu činnosti a např. určitou stranu z učebnice či typ příkladu a děti si je mohou třeba i vymyslet. Jde o to, že se učí klást na sebe takové nároky, které stále vedou k jejich rozvoji.